 21.4.2007
Červenokostelecko
Z Borové mířím do Pekla u Nového Města nad Metují. Celou cestu
nemusím skoro ani šlápnout, protože jedu stále z kopečka – skoro
7 km – prostě paráda. Proto tímhle směrem taky jezdím tak často.
Tentokrát ale výjimečně pokračuju kolem řeky Metuje na „Ostrovy“,
což není nic jiného než příjemné posezení s hospůdkou přímo u
řeky. Psychicky se chystám na přenášení kola přes kameny a částečné
brodění řekou, ale po těch letech, kdy jsem tu byla naposledy,
mě čeká velice příjemné překvapení. Kousek za Peklem je zbrusu
nová zastřešená dřevěná lávka a lá Švýcarsko, která mě bezpečně
převede na druhou stranu řeky, kde na mě čeká krásná cyklostezka.
Jen škoda, že po chvíli mě další naprosto stejná lávka opět vyplivne
na druhý břeh, kde musím pokračovat po pískové lesní cestě. Ale
i tady se jede hezky, až na občasné
 výmoly
a kamení. Po pravé straně les, po levé řeka, za ní pár chatiček,
prostě paráda. Za chvilku jsem na „Ostrovech“ a stále kolem řeky
šupajdím i do Náchoda.
V Náchodě si vyšlapu kopeček na zámek – stoupání je tu skoro jak
v Alpách, ale naštěstí je to jen kousek, navíc je tu úžasný klid,
nikde ani noha. Nevěřím svým očím – před kolem se mi mihnou dvě
srnky. Projdu skrz zámecké nádvoří, návštěvou zámku se ale nezdržuju.
Alejí po supr silničce plné in-line bruslařů se dostanu až k vojenskému
hřbitovu z r. 1866 a na Kramolnu, dále po cyklotrase a červené
turistické značce (částečně lesem, částečně po vedlejších silničkách)
až k rybníku Špinka. Zde usedám na molu, dávám sušenkovou pauzu
a užívám si klidu a sluníčka. Kolem projíždí až neuvěřitelně hodně
cyklistů, ale všichni sviští dál. I když se mi nechce z vyhřátého
mola, přeci jen pokračuju dál. Odtud je to jen kousíček k rybníku
Brodský – kemp je doslova nabitý, všude spousta psisek – vypadá
to, že se tu pravděpodobně budou konat či konaly nějaké závody
psích spřežení. Dokonce mě i předjíždí podivné individuum na ještě
podivnějším vozíku
taženým psy. Musím konstatovat, že mu to ale jede rychleji než
mě.
Hnedle jsem v Červeném Kostelci, jehož největší a také asi nejhezčí
dominantou je kostel sv. Jakuba Většího. Hned naproti se nachází
domek Boženy Němcové. Kousek za domkem, v zahradě ve stráni v
ulici vedoucí od kostela ke hřbitovu, se nachází i symbolický
hrob bláznivé Viktorky. Na kovaném kříži je deska s nápisem: „Zde
odpočívá Viktorka, narozená r. 1792, dcera Antonína Žida z Červené
Hory. Zemřela 17. října 1868.“ Ve skutečnosti se tedy Viktorka
dožila úctyhodného věku 76 let. Dále mě čeká stoupání do Horního
Kostelce, cestou se kochám tou spoustou rozkvetlých tulipánů v
okolních zahrádkách, někde to jsou přímo plantáže.
Z Hronova, kde se nachází pro změnu rodný domek Aloise Jiráska,
pokračuju do Poříčí a odtud po cyklostezce přes Běloves s dávno
nefungujícím lázeňským střediskem až do Náchoda. Odtud se vracím
stejnou cestou – tedy přes „Ostrovy“ a Peklo. Výletníků tu kolem
Metuje korzuje nepočítaně, ať už pěšky nebo na kole. V Pekle vyměním
Metuji za Olešenku, podle které mě čeká mírné stoupání až na Nový
Hrádek. Na rozcestí u Rokole se však malé stoupání mění ve velké
a tak poslední kilometry se ještě pořádně zapotím.
Itinerář:
Borová – Česká Čermná – Peklo – Náchod – Kramolna – Červený Kostelec
– Hronov – Velké Poříčí – Náchod – Peklo – Nový Hrádek – Borová
Vzdálenost: 65 km
Na
mapě...
|
