SLOVINSKO - CHORVATSKO 2007
Bovec, Mangart, Vršič, Soča, Sveti Jure
Týdenní jízda (nejen
na kolech) Cyklistiky pro všechny po Slovinsku a Chorvatsku. Výjezd na
Mangrt (2055 m.n.m. - na 12 km 1000m. převýšení), raft po řece Soči, výjezd
po 14% stoupání na Vršič (1611 m.n.n. - na 9 km 1000 m. převýšení), výjezd
od moře na Sv.Jure (1762m.n.m. v dešti a mlze), odpočinková jízda podél
pobřeží na Makarskou, další výjezd na Sv.Jure (cca 2000m. převýšení na
30 km).
Ujeto: 252,5 km, v sedle 17:45 hod., celkem 24:10
hod., nastoupáno cca.7000 výšk.metrů, sjeto 11 km na raftu.
FOTOGALERIE
1.
a 2. den - Páteční odjezd a sobotní
výjezd na sedlo Mangart (2055 m.n.m.), výšlap na
vrchol Mangrtu (2678 m.n.m.)
3.
den - Nedělní dopolední raft po řece Soči,
odpolední výjezd po 14% kopci na Vršič 1620
m.n.m.
4.
den - Pondělní relax po nočním přesunu
ze Slovinska (Bovec) do Chorvatska (Podroga-Čaklje)
5.
den - Úterní výšlap na Sv.Jure
v zimě a mlze
6. den
- Středeční vyjížďka podél pobřeží
na Makarskou
7. den
- Čtvrteční výjezd od moře 0 m.n.m. na Sv.Jure
1752 m.n.m.
8. den
- Páteční relax u moře a odjezd domů
CESTA
-
Z Krnova vyjíždíme v pátek něco po půl třetí, ale hned
po 20 km nás čeká nucená zastávka v Bruntále, protože nám auto do kopce
nějak nejede a to že nás čekají ještě nějaké kopce. Poté co dáme vypadlou
hadičku od turba na své místo pokračujeme směr Vídeň. Ještě před Vídní
ale vidíme desítky a desítky větrných elektráren. Přes Vídeň pokračujeme
směr Graz, Klagenfurt. Už za tmy asi 80 km před Klagenfurtem zastavujeme
na krátkou přestávku a na obloze pozorujeme oblohu plnou hvězd, jakou
jsme už dlouho neviděli. Dále se přes Tarvisio v Itálii po 10 hodinách
a 700km dostáváme do cílové zastávky ve Slovinsku Bovci. Přijíždíme zde
kolem půl jedné, ale než vybalíme a promluvíme si o dalších plánech dostaneme
se do postele až po jedné hodině.
-
V sobotu po ránu se vydáváme na kolech vzhůru na Mangart.
Julské Alpy jsou opravdu nádherné, takže je na co koukat. Ze začátku se
cesta vlní podél říčky Koritnica. Před obcí Log pod Mangrtom, už však
začíná cesta stoupat. Dále projíždíme obcí Strmec, který je hoden svému
jménu a cesta vede opravdu strmě nahoru. Dostáváme na rozcestí, kde odbočujeme
od cesty mezi Bovcem a sedlem Predel (u italské hranice). Zde je také
oficiální místo začátku stoupání na Mangrtské sedlo, nejvýše položené
silnice ve Slovinsku. Cesta nahoru vede po asfaltu, kromě části na začátku,
kde vede cesta po štěrkové cestě a provizorním mostě. Na cestu se před
pár roky strhla lavina kamení, která poničila cestu a původní most. Ješte
v úvodní pasáži, nás čeká 18% stoupání, které není naštestí moc dlouhé.
Na cestě nahoru projíždíme pěti tunely, ale dva z nich nestojí za řeč.
To ty tři zbývající, které jsou mimochodem ručně dlabané už stojí za povšimnutí.
Ten prostřední z nich je nejdelší. Při vjetí do tunelu vidíte jen světlo
na konci tunelu, takže může i někdo zde ztratit orientaci. Počasí nám
vyšlo začátkem září náramně, takže nahoře ve výšce 2055 m.n.m. jsou nám
odměnou opět skvělé výhledy jak na samotný Mangrt, vrcholky Alp, čí blízké
italské jezera v hloubce pod námi. Karel, Jarda a Luboš se po přezutí
vydávají pěšky, místy i ve sněhu podél lan až na samotný vrchol Mangrt
2678 m.n.m. My ostatní se 
kousek
pod sedlem Mangrt stavujeme v Kuči pod Mangrtom, kde si dáváme výbornou
hustou polévku a pak posléze se vracíme do Bovce.
Tachometr ukázal vzdálenost 57 km, čas jízdy 4:07:03, celkový čas
6:42:41, prům.rychlost 13,85 km/h, převýšení od rozcestí je na 12 km 940
metrů. (byli lepší i horší)
- V neděli nás čeká ráno raft, a tak vyrážíme k "rafťákům". Po odběru oblečení, sedáme do autobusu, který nás odváží k řece Soči. Zde nás všechny poprvé (kromě Karla, který nás stejně fotí ze břehu) čeká sjezd řeky. Vody je málo a tak se občas, i vinou špatné domluvy dostáváme na kameny. Postupně se komunikace zlepšuje, ale do vody se nakonec namočíme všichni a i když má prý jen 9°C, tak díky neoprenu to ani nepociťujeme. Po 11 km a 90 minutách naše anabáze zde končí a my po obědě se vydáváme směr Vršič.
Z
Bovce vede cesta na Vršič opět zvlněným terénem podél
řeky Soči až k obci Trenta. Za ním je parkoviště a o kousek dál spatřujeme
na silnici značku 9 km s 14% stoupáním. A to nás čeká na vrchol 26 zatáček.
Ty jsou číslované z druhé strany kopce Krajinské Gory. Každá zatáčka je
očíslovaná s nadmořskou výškou. Po 9 km pekelného stoupání se dostáváme
na vrchol kopce, kde nacházíme parkoviště a Tičarjev dom. Z Vršiče pokračujeme
dolů na druhou stranu do Krajinské Gory. Prvních 4 km vede cesta velice
strmě dolů (ještě větší stoupání jak z druhé strany), zbývajicích 8 km
už přeci jen o poznání v mírnějším sklonu. Zatáčky dolů jsou vykostkované
a je jich na této straně 24.
Tachometr ukázal vzdálenost 45 km, čas jízdy 2:52:07, celkový čas
3:19:52, prům.rychlost 15,75 km/h, převýšení od rozcestí je na 9 km 1100
metrů
Na
konci Krajinské Gory se zastavujeme na večeři do restaurace "Pri
Ridiju". Po jídle dostáváme ještě navrch od číšníka každý panáka
Rakije a o půl 
desáté
vyrážíme na noční přesun do Chorvatska. Hranice překračujeme o štvrt na
jednu, ale kvůli slovinským pohraničníkům, kterým se nelíbil jeden z našich
vozů, se dostáváme přes Chorvatské hranice pár minut po půl druhé.
- Do místa našeho dalšího pobytu Podgory - Čaklje (střední Dalmácie, 65 km jižně od Splitu a 135 km severně od Dubrovníku) dorážíme v pondělí ráno v osm hodin. Pondělní dopoledne pak relaxujeme u moře a odpoledne přijde řada i na divokou jízdu na "banáně". Večer vyrážíme do nočních ulic a poprvé ochutnáváme zdejší nejrozšířenější pivo Karlovačko.
-
V úterý máme v plánu zdolat Sveti Jure
(1752 m.n.m.) a tak ráno po osmé vyrážíme vzhůru. Čeká nás 30 km nahoru
a 30 km dolů. Hned od začátku vede cesta do příkrého kopce a posléze se
dostáváme k bráně přírodního parku Biokovo. Každý zaplatíme vstup 25 kun
(100Kč) a pokračujeme serpentinami opět vzhůru. Po zdolání prvního hřebenu
se cesta narovnává a vede po vrstevnici. Pokud jsme od moře vyjeli v krátkých
tričkách, tak za polovičkou cesty už vjížíme do husté mlhy a teplota klesá
čím dál tím 
níž.
Nabalujeme na sebe co máme při sobě a vyrážíme dál. V poslední části vede
cesta už víceméně stále do kopce, hlavně poslední dva kilometry za závorou
se cesta klikatí a stoupání je zde nejprudší. V posledních kilometrech
se přidává navíc k mlze ještě déšť, takže na vrcholu strávíme jen nezbytnou
dobu a rychle se vydáváme na cestu zpět. A protože jsme promrzlý stavujeme
se zpátky v restauraci "Vrata Biokovo". Objednáváme si na zahřátí
polévku, ale bohužel s polévkou ve Slovinsku, kterou jsme si dali pod
Mangrtem, se vůbec nedá srovnat. Připadá nám jako instatní polévka ze
sáčku. Číšník nám nedává ani učet, takže je nám jasné, že se na nás přiživil.
Polévka nás aspoň trochu zahřeje a tak vyrážíme zpět do apartmá. Do Podgory
přijíždíme ještě za sucha, ale hned poté co zavřeme za sebou dveře začíná
pršet i zde. Večer nás čeká opět noční Podgora.
Tachometr ukázal vzdálenost 61 km, čas jízdy 4:20:43, celkový čas
5:27:50, prům.rychlost 14,10 km/h.
-
Středeční den jsme pojali rekreačně a tak se polovina
vydává na kole podél pobřeží na Makarskou a druhá polovina
relaxuje u moře. Z Podgory jsme museli nejdříve vyjet na magistrálu (jinak
cestu po magistrále nedoporučujeme), aby jsme pak sjeli do dalšího letoviska
Tučepi. Je to pěkné místo ale taky trochu jiné jak Podgora. Po opuštění
Tučepi se snažíme držet pobřeží. Vůbec to tu neznáme, ale naštěstí nás
cesta s pomocí pár šipek dovede po lesní cestě až do Makarské. Po obhlídnutí
pobřeží a občerstvení vyrážíme nazpět. A protože nás tlačí čas, vydáváme
se nazpět po magistrále. Provoz naštěstí není nijak velký a tak se jede
celkem dobře. Večer se pak jako obykle vydáváme na večerní tah.
-
Ve čtvrtek se musíme rozdělit. Karel má nějaké povinosti
a musí se vrátit. Z osmi lidí nás tak zůstává pět. Společně s Jirkou se
vydáváme ještě jednou na Sveti Jure. Díky pěknému počasí
také míří nahoru hodně lidí. Cestou nahoru nás předjelo přes padesát aut.
Silnice je místy úzká, takže auta zde mají problém se vzájemně vyhnout.
O couvání, tedy nebylo nouze. Tentokrát na vrcholu trávíme více času,
teploměr zde ukazuje 12°C a máme před sebou pěkné výhledy. Taky si zde
můžeme pěkně pokecat z 
Čechy.
Jedni na vrchol přijíždějí na kolech z půjčovny a když se na ty kola díváme,
moc důvěry v nás nevzbuzují. Nahoře jsou podél cesty svodidla, ale níž
jsou většinou v zatáčkách betonové kostky a někde je vedle silnice rovnou
pěkně strmý sráz. Dále potkáváme Jihlaváky, ti už jedou na vlastních kolech.
Do apartmánu se pak vracíme kolem půl třetí. Večer si jdeme sednou do
restaurace s rybími specialitami. Dochází zde ke komunikačnímu šumu, kluci
dostávají jinou rybu než si objednali. Místo mořského "Ďasa"
dostávají "Tjasa" nebo nějak tak :))
Tachometr ukázal vzdálenost 61 km, čas jízdy 4:20:49, celkový čas
6:02:10, prům.rychlost 14,06 km/h.
- Poslední páteční den se už plně věnujeme pláži a moři. Kolem páté hodiny se však loučíme s panem domácím a vyrážíme na cestu domů. Cesta domů je bez problémů a tak přijíždíme do Krnova v sobotu v sedm ráno.
Z
Bovce na sedlo pod Mangrtem (2055 m.n.m.) a zpět (ten propad uprostřed profilu není) |
správný
profil: Mangrt - Bovec (dole) - sedlo Vršič - Kranjska Gora |
 |
|
Bovec
- sedlo Vršič - Kranjska Gora (ten první kopec v cestě na trase není) |
(Chorvatsko)
Podgora - Sv.Jure 1752 m.n.m. |