Článek pro Vás připravil Jan Prášil z Opavy, který toto téma zpracovával v rámci bakalářské práce a který spolupracuje s MIC Opava.

1. část Slezská magistrála v úseku Opava – Krnov
2. část Slezská magistrála v úseku Opava – Hlučín, přes Dolní Benešov
3. část Slezská magistrála v úseku Opava – Hlučín, přes Mokré Lazce, Háj ve Slezsku, Jílešovice

Charakteristika trasy

Tento 27 km dlouhý úsek se dá rozdělit do dvou částí. Z Opavy do Kravař vede zpevněná a upravená cyklostezka se vším vybavením a přírodní scenérií, od Kravař pak vede přes přírodní rezervaci Koutské a Zábřežské louky, dále přes štěrkovnu a kolem Rybníka Nezmar v Dolním Benešově až do Jilešovic, kde se napojuje na předešlou cyklotrasu a pokračuje kolem Hlučínského jezera. Od Kravař je trasa neznačená a vede po čistě přírodním terénu, který je nezpevněný a neudržovaný. V některých úsecích je terén dost náročný nebo lze narazit na panelovou cestu. V budoucnu by právě tudy měla vést nová cyklostezka.  

Trasa má rovinatý charakter s postupným mírným klesáním. Jinak zde nejsou další strmé stoupání ani klesání, proto je trasa vhodná pro všechny věkové skupiny nejrůznějších výkonnostních úrovní. Celkový výškový rozdíl je zhruba 40 metrů.

Do Kravař vede trasa výhradně po asfaltové a šotolinové cestě, cyklista si vystačí s trekkingovým, krosovým nebo horským kolem. Na trasu mohou vyjet všichni včetně dětí a seniorů. Zbytek cesty od Kravař se razantně mění. Trasa je charakteristická jízdou terénem, přejezdem přes pole a nezpevněnými úseky. Zde už lze použít jen kolo horské, bez kterého by cyklista jízdu terénem nezvládl. U dolno-benešovské štěrkovny se nacházejí nebezpečné úseky, kdy musí cyklista sesednout z kola a překonat je pěšky. Trasa není vhodná pro seniory a děti.

Cesta do Kravař je bezpečná a vede po značené cyklostezce a místních komunikacích s minimálním automobilovým provozem. Od Kravař je trasa neznačená a v terénu se velmi špatně orientuje. Cesta je náročnější z hlediska složení terénu, ale je bezpečná z pohledu automobilového provozu, jelikož vede výhradně přes přírodní rezervaci Koutské a Zábřežské louky.

Cykloturisté si mohou po trase do Kravař odpočinout u čtyřech odpočívek se stoly, stojany na kola a odpadkovými koši. Nechybí zde ani infotabule s mapou a popisem místních lokalit. Stravovacích zařízení jsou na trase 4 a jedno místní občerstvení ve Velkých Hošticích. Na trase jsou dostupná 3 dětská hřiště s požadovaným vybavením. Přímo na trase se nenachází žádné ubytovací zařízení, proto je vhodné, aby cykloturisté dopředu věděli o možnostech ubytování v okolí. Pokud poté cykloturista zvolí trasu přes Dolní Benešov, žádné další stravovací zařízení na cestě do Hlučína není. Dostupné je jen jedno dětské hřiště na konci Kravař. Mezi největší atraktivity na trase patří bezesporu zámky ve Velkých Hošticích, Kravařích a Dolním Benešově. Největším lákadlem pro letní měsíce je Hlučínské jezero. To nabízí nejen koupání v jezeře nebo menších bazéncích pro děti, ale i celou řadu sportovního využití a dětských hřišť. Každé léto je připraven pro návštěvníky doprovodný program. Dále je zde možnost ubytování v kempu a řada příležitostí k občerstvení i zábavě.

Popis trasy

Stojím na výchozím bodě u restaurace „u Hasičárny“ v Opavě – Kateřinkách. Čeká mě první krátký sjezd směrem k řece Opavě, kde budu poté pokračovat po jejím levém břehu. Dříve ale, než se vydám na cestu do Hlučína, zahlédnu první informační tabuli, která nám říká pár zajímavostí o Opavě a součástí je také mapa Opavska, kde je vyznačená Slezská magistrála a jiné další cyklostezky, které se zde na Opavsku nacházejí. Nemohu si nevšimnout dvou dřevěných laviček, které jsou tvarovány tak, že na mě působí dojmem domácího nábytku někde v obývacím pokoji. Před nimi jsou umístěné stojany pro kola.

Šlapu tedy do pedálů a hned po pár prvních metrech projíždím pod dvojicí mostů přes řeku Opavu. Za druhým z nich vyjíždím mírný kopeček k ulici Kolofíkovo nábřeží a pokračuji doprava po cestě podél řeky. Jedu stále po levém břehu řeky a po 1,2 km dorážím k modrému mostu u Střední technické školy. Musím jet přes most na druhou stranu na pravý břeh řeky. Po výjezdu z mostu najíždím na červeně zbarvenou asfaltovou cestu, odkud pak jedu pořád rovně podél řeky. Je možné, že během této cesty někdy ucítíte nepříjemný zápach. Je to tím, že se projíždí kolem čističky odpadních vod, ale nedejte se zlákat, trvá to jen chvíli a už projíždím pod novou mostní konstrukcí, která nese část obchvatu kolem Opavy a je nazývána S1. Tento průjezd nám značí, že se blížím k dalšímu mostu, který je pro změnu zelený. Na tachometru svítí 2,97 km a já musím opět překonat most z pravého břehu na levý, odkud pak pojedu rovně směrem k Malým Hošticím.

Přijíždím k malému mostku, odkud mě vede značení doprava na násep, kde pokračuje asfaltová cesta. U mostku je další z odpočinkových míst. Je zde menší dřevené posezení, stojany na kola a dvě informační tabule. První z nich vyobrazuje Opavsko, tuto tabuli už znám. Druhá tabule je určena Hlučínsku. Na ní najdu mapu a vyznačené cyklotrasy v tomto regionu. Cyklotrasy jsou dokonce stručně popsány. Musím dodat, že se tvůrcům toto dílo povedlo a má velmi dobrý informační charakter. Každopádně jedu dále po násepu, který končí po 200 m a kroutí se dolů doleva. Zde není žádné označení, ani žádnou značku v dáli nevidím, ale intuice mi velí jet dolů. Po pravé straně stojí kanalizační čerpací stanice a já pokračuji stále rovně ke křižovatce u nádraží. Zde mi hlásí tachometr 3,70 km a já jedu doprava přes koleje, abych se posléze dostal po ulici Slezská až na konec Malých Hoštic.

Při výjezdu na mě čeká první změny povrchu cesty. Asfalt se mění v šotolinu, což je drobný štěrk. Cesta mezi Malými a Velkými Hošticemi je vedena polem a po 620 m se znovu najíždí na asfaltovou cestu. Po pravé straně si všímám zarostlého bunkru, který zde zůstal z dob válečných a poté projíždím dobře značeným „esíčkem.“ Hned za ním se ještě otevírá vpravo pohled na bunkr, a když míjím 4 sloupy vysokého napětí, řítím se rychlým tempem směrem vpřed. Po 5,55 km vidím vlevo fotbalové hřiště, kolem kterého projíždím a dostávám se na šotolinovou cestu k zámeckému parku. Vpravo si můžeme odpočinout u krásného jezírka nebo využít dalšího dřevěného posezení po levé straně. U něj se také dozvídám z informační tabule něco o Radegast cyklotracku. Nutno podotknut, že posezení je hojně využíváno místními teenagery, což mě nutí jet dále doprava směrem k zámku. Hned o pár metrů dále mě vede značení doleva, kde na mě čeká krátké stoupání po zámecké dlažbě a už stojím před nádherným barokním zámkem ve Velkých Hošticích. Přímo v zámku se nachází restaurace Kastelán a vinárna Na zámečku. Vpravo vedle zámku je také venkovní posezení s možností občerstvení. Před zámkem stojí první dětské hřiště na trase, kde se mohou skvěle zabavit menší i větší ratolesti. Hřiště nabízí kromě skluzavek a prolézaček také dvě houpačky, koníky na pružinách či menší kolotoč. Samozřejmostí jsou stojany pro kola a to vše po necelých 6 km. Když pak vyrážím od zámku mírně doprava a chci se ještě dozvědět něco o Velkých Hošticích, zámku nebo kostelu sv. Jana Křtitele, nesmím přehlédnout tabuli po pravé straně. Dále pak projedu kolem kostela a obecního úřadu a dojíždím ke kruhovému objezdu. Značka mě vede doprava a hned za autobusovou zastávkou opět doprava. Je to taková rychlá otočka o 180o. Poté sjíždím z mírného kopečku ulici Mírovou a už mám namířeno do Kravař. Jenže na 6,84 km po levé straně visí cedulka občerstvení U Hájků. Poté se hlavní cesta točí směrem doleva, kde na 7,08 km vidím další odpočinkové místo. Kromě informační tabule a stojanů na kola jsou zde dvě nově vypadající zastřešená dřevěná posezení, dále pak betonové hřiště s basketbalovými koši, dětské hřiště s pískovištěm, houpačkami a prolézačkami a to vše poblíž hlavního fotbalového hřiště ve Velkých Hošticích. Na hřišti je i restaurace FK Velké Hoštice.

Dále mě značení navádí mírně doleva a konečně se dostávám k výjezdu z Velkých Hoštic. Zde dochází ke změně značení, u cesty vidím menší železné tabulky s nápisem „CYKLO“. Hned první ukazuje doleva na násep, vpravo je pak čistírna odpadních vod. Vjíždím tedy na násep, cesta se změnila na šotolinu a po cestě můžu spatřit dřevěné konstrukce pro informační tabule, které zatím nejsou instalovány. Pokračuji dále podle nových ukazatelů, až se dostávám přímo k severnímu okraji golfového hřiště v Kravařích. Tam přejedu dřevěný mostek přes náhon a držím se pořád okraje hřiště. Po cestě je instalováno několik laviček. Pak dojedu k místu, které může být mírně matoucí pro ty, kteří tuto trasu neznají, jelikož zde není žádné značení. Jsou zde 2 kamenné mostky, já si vybírám ten vlevo a hned za ním odbočuji opět doleva. Nápomocná mi může být v této chvíli červená turistická značka na stromě. Od této chvíle se vzdaluji od hřiště a projíždím zámeckým parkem. Když mi tachometr ukázal hodnotu 8,68 km, uviděl jsem vlevo v trávníku vyšlapanou krátkou pěšinu. Moje zvědavost mě nakonec přesvědčila, abych se šel podívat, kam ta cestička vede. Překonal jsem další mostek a k mému překvapení jsem našel další ideální místo k odpočinku. Mezi stromy je schované posezení ze dřeva a je tady také místo, kde je možné rozdělat táborák. Hned vedle je oplocené dětské hřiště, takže ideální místo pro letní romantiku u ohně. Poté jsem opět pokračoval v cestě. Proťal jsem asfaltovou cestu vedoucí k zámku, vlevo byla půjčovna golfových vozítek, zámek si držím pořád po pravé ruce. V zámku můžeme navštívit Zámeckou restauraci.  Dále je cesta velmi špatně značená a můžeme se lehce ztratit. Teď na 9 km jsem u zámku dorazil ke „křižovatce“ pěti cestiček. Volím druhou zleva a po krátkém průjezdu se dávám před mostem doprava. Jako poznávací znamení mohou sloužit dřevěné stoličky a lavice se stolem po levé straně. Odtud jsem spatřil další most a cyklistickou značku, kterou jsem právě hledal. Ta mě posílá doleva přes most a teprve teď můžu hrdě prohlásit, že jsem se úspěšně vymotal ze spleti zámeckých uliček. Za mostem následuji značku doleva a dostávám k restauraci Damika, která je po levé straně, stejně jako informační tabule Hlučínska. Před sebou vidím rozcestník, podle kterého odbočuji doprava na ulici Nábřežní. Projíždím dále Kravařema, dostávám se na křižovatku s ulicí Tyršova. Když se ohlédnu doprava, uvidím známou kravařskou restauraci U Šťura. Tyto prostory, ve kterých právě stojím, jsou proslaveny tradičním kravařským odpustem. Slavnosti se zde konají každoročně na prostranství vpravo od křižovatky, ale stánky se táhnou i směrem doleva a také Nábřežní ulicí. Každopádně musím v mé cestě pokračovat rovně, až se dostanu na konec této ulice. Tam mě ukazatel nasměruje doprava a já vjíždím na in-line stezku, vedoucí z Kravař do Mokrých Lazců. Hned za odbočkou je po levé straně další informační tabule, stojany na kola, koš na odpadky a poněkud ztrouchnivělé dřevěné posezení. In-line stezka mě vede velmi příjemným až romantickým prostředím mezi poli, kde nasávám čerstvý vzduch a nabírám novou energii. Dojíždím ke značce, která ukazuje doprava. Tento pohled si opravdu užijte, jelikož je to poslední cyklistické značení stezky č. 55 potažmo Slezské magistrály. Dále už mě čeká jen jízda podle mapy a intuice. Pokud odbočím doprava, pojedu po magistrále přes Mokré Lazce, Háj ve Slezsku a Jilešovice, ale pokud chci jet přes Koutské a Zábřežské louky a Dolní Benešov, musím jet po in-line stezce stále rovně.

Za pár desítek metrů se in-line stezka stáčí doleva a já projíždím kolem čističky odpadních vod až další křižovatku. To už jsem se dostal do místní části Kravaře – Kouty. Na křižovatce je dobře viditelná cyklistická značka, ukazující doleva, ale já ji musím opět ignorovat, protože moje cesta vede doprava. Jinak je vlevo volně dostupné dětské hřiště s houpačkami, skluzavkou a jinými atrakcemi, stejně tak je zde možnost využít menší travnaté fotbalové hřiště s brankami se sítěmi.

Já tedy odbočuji doprava, kde hned po pár metrech končí asfalt a začíná cesta složená s hlíny, kamení a trávy. Vjíždím do oblasti známé jako Koutské a Zábřežské louky a čeká mě průjezd nádhernou a nedotčenou přírodní oblastí. Podle toho taky vypadá zpočátku cesta. Projíždím kolem chaty stojící po pravé straně a zanedlouho mě čeká první rozcestí. Přede mnou se otevírají rovnou tři cesty, tak jsem zvolil tu zlatou střední a zkouším pokračovat dále.

Jízda v terénu mě opravdu baví, je náročnější, ale trasa je dobře sjízdná. Po dalším úseku jsem dorazil k dalšímu rozcestí, tentokráte volím pravotočivou zatáčku a vzdávám se možnosti jet rovně. Následuje další průjezd terénní cestou až k poslednímu rozcestí této části trasy. Na výběr mám cestu doprava a doleva. Je mi celkem jasné, že doprava bych se opět vracel do Kravař, proto volím nájezd na polní cestu doleva. Jestli se vám zdá popis docela strohý, bude to tím, že v terénu není žádný orientační bod, podle kterého správně navigovat. Za zmínku snad stojí jen to, že na posledním rozcestí bylo pár stromů označeno tenkým oranžovým pruhem do obvodu kmene. Ale zpátky na cestu.

Pokračuji tedy po polní cestě, kde se není možné ztratit. Vyjetá cesta je celkem jasně viditelná a potkávám i pár cyklistů v protisměru, což potvrzuje mé mínění, že jedu správně. Na polní cestě mě čeká nejprve průjezd „esíčkem“, pak se cesta různě klikatí, až dojíždím k dřevěnému krmelci, kolem něhož se trasa stáčí doprava. Pak už jedu jen rovně za nosem přímo mezi poli, až natrefím na další rozcestí s šotolinovou cestou. Tentokrát volím směr doleva, kde po pár metrech míjím dřevěný kříž s motivem ukřižování Ježíše Krista a mini lavičku s odpadkovým košem. Následuje další rozcestí, teď pro změnu s panelovou cestou.

Pokud vlevo vidíte obec Zábřeh a fotbalové hřiště, tak jste ještě nezabloudili a jedete správně. Nicméně odbočuji doprava, kde musím překonat nepříjemný hopsající úsek po panelové cestě. Doslova vysvobození přichází až v době, kdy přejíždím mostek nad Mlýnskou strouhou, od kterého se cesta stáčí doleva. Panelovou cestou je možné jet i doprava, ale tímto směrem bychom se vracel zpět.

Nyní opět vjíždím na terénní cestu, která vede jen jedním směrem. Stopy po pneumatikách jiných kol mě utěšuje, že jedu správně, i když tomu opravdu moc nevěřím. Moje pochybnosti začínají sílit ve chvíli, kdy dojíždím k prvnímu většímu valu přes cestu. Tato hromada zeminy je dost strmá na to, abych sesednul z kola, a tento val překonávám po svých. Za dalších pár metrů mě čeká opět ten samý scénář, tentokráte ale val nebyl tak vysoký a za ním se dostávám do prostoru štěrkovny. Po pravé ruce se najednou objevilo jezero patřící štěrkovně a podklad pod mýma nohama mi připomíná krásné kamenité pláže Chorvatska.

Po chvíli snění opět nasedám a ženu si to rovně kolem nějakého rezavého důlního stroje. Tam už narážím na poslední val přes cestu, který není vysoký, ale o to strmější. Celou tuto část trasy kolem štěrkovny by určitě ocenili jezdci i fanoušci cyklokrosových závodů. Dále pak dojíždím k dalšímu rozcestí. Vpravo vidím značku zákazu vstupu, a proto volím cestu doleva. Během průjezdu se mi pak otevírá další pohled na štěrkovnu po levé straně.

Dojíždím až do místa, kde uhýbám z cesty doprava a najíždím na kovový mostek, kde je zároveň i stavidlo na regulaci průtoku vody. Za ním se napojuji na cestičku vedoucí kolem Mlýnské strouhy, až narážím na další rozcestí, tentokráte už u rybníka Nezmar. Cesta doprava vede po jednom z jeho břehů, já ale odbočuji vlevo po jeho druhém břehu. Mlýnskou strouhu si stále držím po své levici a projíždím dalším nádherným kilometrovým úsekem kolem břehu rybníku. Po něm následuje přejezd přes kovovou lávku a napojuji se směrem doprava na místní komunikaci. Na ní se zdržím jenom chvíli, protože zanedlouho musím opět zabočit doprava a dostávám se na úzkou hlinitou cestičku vedoucí zase kolem břehu rybníka. Během průjezdu si všímám po levé straně rybích sádek. Dojíždím kolem dvou velkých nádrží až na konec břehu rybníka a uhýbám doleva směrem pryč od něj. Hned po chvilce sjíždím doprava malý kopeček kolem bílého domu, až se dostávám na křižovatku se silnicí III. třídy směřující do Háje ve Slezsku. Když se podívám doleva, zahlédnu dvě informační tabule s mapou a představením těchto oblastí. Dále pak mě zaujímá pohled na místní zámek Dolní Benešov, který můžete posléze navštívit.

Já ale odbočuji doprava, abych mohl zase rychle před značkami znázorňujícími konec Dolního Benešova odbočit doleva na šotolinovou cestu. Po této cestě dojíždím až ke dvěma mostkům, za kterými odbočuji doprava do krásné stromové aleje. Jako poznávací znamení může posloužit dílo nějakého vtipálka, které spočívá v umístění značky zákazu vjezdu na jednom ze stromů před vjezdem do aleje. Při průjezdů alejí si nemohu nevšimnout památného stromu po pravé straně. Do dalších metrech už sjíždím doprava na polní cestu, která chvíli lemuje tu původní. To, že jste odbočili správně, poznáte, že po levé ruce projedete kolem nápadně červené chalupy s pár lavičkami okolo.  Dále už mě čeká jen rovný přejezd přes pole. Po necelém kilometru dojíždím už na dobře známé místo u mlýna Kolečko za Jilešovicemi, se kterým jsme se setkali už při popisu cesty přes Mokré Lazce, Háj ve Slezsku a Jilešovice. Zde se obě trasy spojují a poslední zhruba tříkilometrový úsek k Jantarové stezce mají obě trasy stejný. Jen pro připomínku píšu, že se opět napojuji na polní cestu, která mě dovede až k řece Opavě a poté kolem jejího levého břehu dojedu kolem hlučínského jezera až k Jantarové stezce.

Více najdete na jeho webu http://slezska-magistrala.webnode.cz

Informace o Slezské magistrále najdete také na webu http://slezskamagistrala.blogspot.cz