KALENDÁŘ

  POČÍTADLA
TOPlist
Dostupnost podle Monitoring-serveru.cz

Z DENÍKU CYKLISTKY

Červenec 2006 Kolem Bodamského jezera


Bodamské jezero se řadí k největším a nejznámějším evropským jezerům, s rozlohou 538,5 km2, 74 km dlouhé a jako takové nejrozlehlejší v Alpách. Již před 2. sv. válkou bylo Bodamské jezero považováno za jedno z nejvíce znečištěných evropských jezer a Rýn za jednu z nejznečištěnějších řek. Nyní je však realita úplně jiná.

1. den: 22. 7.
Tentokráte vyjíždíme z Klatov, a to okolo 4. hodiny ranní. Tedy prozatím autem, na kola nasedneme až u jezera. Hnedle jsme na hranicích. Po německé dálnici je to paráda. Na odpočívadle u dálnice si Japonci houfně fotí náš držák na kola.
Pak ještě pózují u hromady kopřiv. Nevěříme svým očím. U jezera hledáme přes 3 hodiny místo, kam odstavit auto. Nakonec končíme na malém parkovišti u jabloňového sadu, kdesi směrem na Tettnang. Balíme věci na kola a co nejrychleji se snažíme dostat k jezeru, ale nedaří se nám. Kdesi mezi Langenargenem a Kressbronem jezdíme v bludném kruhu. Nějaký strejc se dává do řeči, radí kudy jet, ale nejsme z toho příliš chytří. Aspoň jsem si trochu pokecala. Nakonec přeci jen dorážíme k jezeru. Hledáme místo na koupání, ale zatím nic moc. Navštěvujeme Lindau – tentokráte nezapomeneme zajet i k majáku a soše lva. Lidí je tu jak na Václaváku. Po Lindau se ale na kole jezdí dobře – všude samá cyklostezka. Do vody lezem až u Bregenzu. Vody je málo. Od plavání mám odřená kolena. Místečko pro stan nakonec nacházíme u řeky Bregenzer-Aach. Komáři žerou, ale jinak je tu hezky.
Večer se nám někdo málem přerazil o špagáty od stanu, ale náš plátěný domeček naštěstí nezboural. (43,5 km)

2. den: 23. 7.
Vyrážíme okolo deváté. Ráno se vracíme do Bregenzu. Původně chceme vyjet na kopec Pfänder, který nabízí výhled na celé jezero a také 240 alpských vrcholků. Vypadá to, že stejně není nic moc vidět a tak to vzdáváme. Díky bohu, bolí mě furt koleno a tak bych se tam stejně nevydrápala. Obracíme a kolem Rýna míříme do Lichtenštejnska. To je jiný kafe. Stále po cyklostezce okolo řeky. S autem se tu nesetkáme. Pokud přejíždíme silnici, máme přednost a auta většinou stopku. Cyklista je tu prostě pánem. Co víc si přát. Jen to slunce by nemuselo tak pálit. Po cestě dáváme koupel
v řece. Ve Vaduzu nás přepadá slejváček – schováváme se pod stříškou u parkoviště a dáváme véču. Za chvíli je po dešti a tak vyrážíme na prohlídku města – je to tu naprosto super. Všude pořádek, dokonale uklizeno a lidí jen pár. Nejvíce nás fascinuje fakt, že naprosto vše, co je možné, je z nerezu – snad i poklopy na kanálech. Dominantou města je hrad tyčící se nad městem, sídlo vládnoucího knížete. Většina památek je po obou stranách hlavní třídy Städtle, začínající na Radničním náměstí. Poflakujeme se po městě a vůbec se nám odtud nechce. Podle naší mapy by měl být v blízkosti Vaduzu kemp, ale žádný nenacházíme. Ani vhodné místečko pro stan dlouho nikde. Navíc bychom se už umyli. Díky bohu za řeku. Nakonec stan stavíme na modelářském letišti. V křoví šmejdí jezevec a vůbec se námi nenechá vyrušit. Je to tu trochu strašidelný, ale spí se tu krásně. (89 km)

3. den: 24. 7.
Kolem Rýna (ovšem po druhé straně než včera) míříme zpět k jezeru. U tenisového klubu, kde nabíráme vodu, dědek cyklista rozsedl dřevěné zábradlí a narazil si kostrč. Chvíli dělá mrtvýho brouka, poté ale zmizí jak pára nad hrncem. Cestou nacházíme docela pěkný rybník a tak tu hodláme pár hodin strávit. Vyrochníme se, vypereme, a uvaříme pořádnou mňamku. V tom hice se nám pak na kolo už vůbec nechce, ale nedá se nic dělat. Před Rorschachem se stavujeme v kempu a dáváme pořádnou sprchu. Konečně. Dále pokračujeme přes město Arbon a pomalu začínáme hledat kemp nebo nějaké vhodné místečko pro stan. Kempy nacházíme, ale nabité k prasknutí. Chceme trochu klidu a tak volíme místečko v jabloňohruškovém sadu. (72 km)

4. den: 25. 7.
Ráno nás budí majitel sadu, který přijel sekat trávu. Ale jako všichni ostatní, je naprosto v pohodě a ještě si odběhne na snídani, abychom se mohli v klidu sbalit. Po cyklostezce pokračujeme jen chvíli a už po desáté hodině končíme v kempu poblíž Altnau. Je to malinký kemp na statku určený právě pro cyklisty. Zde necháváme všechny věci a po odpočinku a koupeli vyrážíme jen tak nalehko do Kostnice. Město se mi docela líbí, a jak je tu zvykem všude je mnohem víc cyklistů než aut. Kola tu parkují naprosto všude. Před šraňkami u železničního přejezdu se vždy nashromáždí neuvěřitelný dav cyklistů, auto maximálně jedno. Dokonce nacházíme i Husův dům. Je to vlastně jediné místo, kde potkáváme hned několik Čechů. Jeden z nich čumí asi pět minut na ceduli „Eintritt frei“ a snaží se zjistit, kolik je vstupné. Mít naložené kolo, asi se skácím. Dále máme v plánu ostrov Reichenau. V Kostnici bloudíme a na všem tom asfaltu se pěkně připejkám. Nedá se nic dělat kupujeme opalovací krém s nejvyšším faktorem, co tu mají, navíc i větší zásoby, protože zjišťujeme, že už máme pěkně vyjedené brašny. Na ostrov Reichenau vede přímo cyklistická dálnice. Objíždíme „zeleninový“ ostrov. Panuje tu naprostá pohoda. Zpátky to jede jako po másle, neb už je chladněji. Stan už na nás čeká v kempu, takže máme o starost méně. (76,5 km)

5. den: 26. 7.
Ráno nám opět trvá, než se vyhrabem. Dnes celý den umírám. Jsem spálená a bolí mě celé tělo. Znovu projíždíme Kostnicí, dnes v pohodě, a přes Steckborn míříme do Stein am Rhein – úžasné městečko, které stojí za vidění. Staré náměstí s domy s freskami – nejstarší freska je z r. 1520. Důkladná prohlídka by byla minimálně na celý den. Dále pokračujeme kolem Rýna až do Schaffhausenu. Cesta kolem Rýna je příjemná. Koupání je tu skvělé. Lidi tu mají zvláštní zálibu – buď jezdí na čemkoli to jde dolů po proudu, případně i po proudu plavou a nazpátek pak ťapou po silnici. Také se nezapomeneme smočit. Voda je lepší než v jezeře. Trochu bloudíme a zajíždíme po kopečkách. Ale zase máme bezva výhled na Diessenhofen a Rýn. V Schaffhausenu končíme v kempu, kde potkáváme naše staré známé z předešlého kempu. (67 km)

6. den: 27. 7.
Dnešním hlavním cílem jsou Rýnské vodopády – 21 m vysoké, 150 m široké, průtokem vody patří k největším v Evropě. Obhlížíme je z obou stran – super zážitek. Navíc jsme tu poměrně brzy a tak lidí tu jen zatím opravdu jen pár. Vlastně máme vodopády skoro pro sebe. Zpátky se vracíme opět okolo Rýna. Ochlazujeme se ve vodě. Nějaký dobrodruh plave s baťohem po proudu. Proč by měl šlapat po silnici, když to jde takhle snadno. U vodopádů bude za chvíli. Dále míříme na Radolfzel. Brašny nade mnou vítězí a na křižovatce se kácím i s kolem na silnici. Naštěstí to skončila jen trochu odřeným lýtkem o převodník. Nakupujeme zásoby a končíme v kempu s opilou starou recepční. Toho neustálýho balení, vybalování, stavění a bourání stanu už mám plný zuby. (64 km)

7. den: 28. 7.
V noci se přižene bouřka a deštík – konečně ochlazení. Ačkoliv mám mobila nařízeného na půl šesté, nechce se nám vylejzat. Venku je zataženo a mokro a tak se ještě válíme ve stanu. Vyrážíme tedy jako obvykle. Trochu se vzdalujeme od jezera a přes kopečky směřujeme do Wallhausenu a odtud lodí do Unterlingenu. Bohužel musíme odstrojit bagáž. Jinak by se na tu malou loďku tolik kol nevešlo. Je vidět, že s převážením kol tu mají velké zkušenosti – na minimum prostoru dokáží poskládat neuvěřitelné množství kol bez jediného škrábanečku. Pak už na kole pokračujeme do Uhldingenu se skanzenem s pilotovými stavbami a Meersburgu, kde sledujeme trajekty připlouvající z Kostnice. Rozhodujeme, že k autu bude lepší dorazit ještě dnes a tak pelášíme přes Friedrichshafen , kde ještě zajíždíme k Zeppelin muzeu. Do Langenargenu je to už jen kousek – zde nás přepadá bouřka, a tak tu trávíme více času, než jsme předpokládali. Poslední rozloučení s jezerem je tedy bouřlivé – pár minut mlčky sledujeme jezero, které nám teď ukázalo naprosto odlišnou tvář. Tajně zamáčknu slzu, teď už se nedá nic dělat. Tak brzy zase nashledanou! Jak jsme očekávali, máme trošku problém najít auto – všechny sady totiž vypadají stejně, ale nakonec se přece jen zorientujeme a nacházíme to správné parkoviště. Jen všechny věci sbalíme a uklidíme, začíná pěkný slejváček. Musíme tak zavrhnout náš plán, že se vyspíme pod širým nebem v jabloňovém sadu. A stan se nám v tom dešti, a ještě k tomu potmě, už taky stavět nechce. Poslední noc tedy trávíme v autě. Alespoň si zajedeme dát do nedalekého kempu sprchu, která nám přijde opravdu vhod. (71 km)

8. den: 29. 7.
Rozlámaní po noci v autě vyrážíme pryč od jezera. Plánujeme ještě asi 3 dny autoturistiky. Celý den chčije a chčije, je mlha, tak to stojí za prd. Projíždíme kolem zámku Neuschwanstein – ten je však schovaný v mlze, a tak čekáme jestli na nás nevykoukne. Na chvíli přeci. Ale raději kupujeme ještě pohled. Lidí je tu strašně moc. Dále míříme do Alp – na Timmelsjoch. Přes mlhu však není nic moc vidět. Tma je dneska mnohem dřív a tak nás přepadá docela nečekaně. V chráněné oblasti kempovat nemůžeme a tak končíme na odpočívadle u dálnice a měníme plány na zítřek. Ráno jedeme za doktorem z hor.

9. den: 30. 7.
V noci nás nejspíše kontrolovali policajti a tak nás ještě ráno přijeli omrknout – zjistili, že žijem, tak spokojeně zase odfrčeli. Malá očista na odpočívadle u dálnice směrem na Innsbruck a vyrážíme za doktorem z hor. Pro neznalé situce, jedná se o německý seriál „Doktor z hor“, který se natáčel v nádherném údolí nedaleko Innsbrucku. Filmový Sonnenstein je ve skutečnosti vesnice Wildermieming. Obhlížíme co je tu za ty necelé tři roky, kdy jsme tu byli naposledy, nového. Doktorův domek je naprosto stejný. Brzy mu spadne na hlavu. Pankrácův domeček je taky polorozpadlý. Je to škoda, lidí se tu trousí poměrně hodně. Ale vesnička je to pěkná a vůbec celé „doktorovo údolí“ je úžasné a prozatím bez davů turistů. Pro mě je to nejhezčí místo z celých Alp. Dále pokračujeme vzhůru do hor – konkrétně znovu na Timmelsjoch. Projíždíme Ötztalským údolím se známým lyžařským střediskem Sölden. Na vrcholu se
vydáváme na malinkou túru, ale především si užíváme všechny ty výhledy. Počasí nám dnes přeje a tak fotíme, fotíme a fotíme…to zas budou kýčovité fotky. Nakonec končíme v kempu v Saltusinu v Itálii, směrem na Merano. Super kemp mezi řekou, jabloňovým sadem, s výhledem na okolní kopečky, lanovku a v noci osvětlený zámek.

10. den: 31. 7.
V noci opět prší, ráno to však vypadá líp. Opět výjezd do Alp na Jaufenpass. Super výhledy – opět kýčovité fotky. Pak po staré brennerské silnici s výhledem na Alpy a novou dálnici. Návštěvujeme Innsbruck – staré historické město je moc pěkné. Konečně kupuju kravský zvon. Ve městě trávíme celé odpoledne, pak už nás čeká jen cesta domů.

Něco málo o městě: Innsbruck: leží na soutoku řek Sill a Inn. Dnes je hlavním městem Tyrolska, nejvýznamnější turistické oblasti v zemi. Historické jádro je situováno na pravé straně řeky Inn. Vede k němu široká Maria-Theresien-Strasse s vysokým sloupem sv. Anny. Nejpůsobivější historické budovy jsou soustředěny v Herzog-Friedrich-Strasse, Hofgasse a Rennwegu a na náměstí Stadtplatz. K dalším pamětihodnostem se řadí zámek Ambras na jihovýchodním okraji města. Stadtturm – městská věž ze 14. století, situovaná vedle památné radnice, z výšky 56 metrů se otevírá krásný výhled. Goldenes Dachl – Zlatá střecha, symbol Innsbrucku – arkýř, jímž v roce 1500 obohatil Maxmilián I. bývalou rezidenci Fridricha IV. Pokrývá jej 2657 zlacených střešních tašek. Dom St. Jakob – dóm sv. Jakuba postavil v barokním slohu na počátku 18. století Johann Jakob Herkomer. Dóm je považován za nejúchvatnější barokní církevní budovu v severním Tyrolsku. Hofburg – císařský palác, jeho interiér byl za vlády Marie Terezie přestavěn v rokokovém slohu. Nejkrásnější místností je Riesenhalle (Síň obrů) – stěny pokrývají velké podobizny Marie Terezie, jejích 16 dětí a dalších členů císařské rodiny. Alpenzoo – na jižních svazích Bergiselu sídlí fascinující alpská zoo se sbírkou alpské fauny. Domov zde nalezlo na 2000 zvířat zastupujících více než 150 druhů, typických pro alpské prostředí. Nechybí tu kozorožec horský a medvěd a mnoho místních druhů ptactva, ryb a plazů. K zoo vás dopraví lanovka z Hungerberg Talstation, přičemž jízda je zdarma, pokud si koupíte vstupenku do zoo.

Podobné odkazy:
Cyklotrasy Rakousko
Stezka kolem Bodamského jezera (Bodensee)
Cykloturistika

Napište nám Vaše zkušenosti, připomínky, názory,...
do Vzkazníku, nebo na e-mail cyklistikakrnov@seznam.cz
Pokud máte i Vy vlastní příběhy, dojmy,...rádi je zde uveřejníme