Článek pro Vás připravil Jan Prášil z Opavy, který toto téma zpracovával v rámci bakalářské práce a který spolupracuje s MIC Opava.

1. část Slezská magistrála v úseku Opava – Krnov
2. část Slezská magistrála v úseku Opava – Hlučín, přes Dolní Benešov
3. část Slezská magistrála v úseku Opava – Hlučín, přes Mokré Lazce, Háj ve Slezsku, Jílešovice

Charakteristika trasy

Jedná se o nejnovější úsek Slezské magistrály. Jeho výstavba a realizace byla dokončena až na jaře roku 2012. Celý úsek měří necelých 26 km a je více jak z poloviny veden po zpevněných a upravených cyklostezkách. Projíždí se přes 6 vesnic nejen po nefrekventovaných úsecích podél hlavního silničního tahu na Krnov, ale i mezi poli v přírodní lokalitě kolem státní hranice s Polskem.

Trasa je rovinatá s mírně stoupající tendencí. Na cestě není žádné větší stoupání, proto je vhodná pro všechny typy cyklistů včetně rodin s dětmi a seniorů. Celkové převýšení činí jen něco málo přes 60 metrů.

Díky velkým investicím se podařilo drtivou většinu trasy pokrýt velmi kvalitním asfaltem, tudíž na trasu může vyjet opravdu kdokoliv. Některé úseky jsou rovněž vhodné pro in-line bruslaře, především v Opavě od restaurace „Hasičárna“ až po Vojenský splav, dále úsek mezi Vávrovicemi, Držkovicemi a Holasovicemi nebo od Branice až po Petrův rybník. Zbytek trasy tvoří jemná šotolina a kamení, největší pozor by si cyklisté měli dávat při přejezdu hráze u Petrova rybníku, kde hrozí nebezpečí upadnutí. Nejlepší volbou na tuto trasu je kolo trekkingové, krosové nebo případně horské. Najdou se zde i úseky, kde lze využít kolo silniční, jelikož kvalita asfaltu je vysoká.  

Z hlediska bezpečnosti je tato trasa na výborné úrovni, jelikož naprostá většina cesty vede po cyklostezce nebo málo frekventovaných místních komunikacích. Po trase je také vybudováno několik odpočívek, na kterých je možno zastavit a občerstvit se. Díky tomu mohu cestu doporučit všem, i rodinám s dětmi a seniorům.

Trasa směrem na Krnov nabízí kromě výborných podmínek pro samotnou jízdu i řadu potřebných služeb souvisejících s cykloturistikou. Během jízdy mají cyklisté k dispozici 3 odpočívky s posezením u stolů, dvě z nich jsou dokonce zastřešené. Při těchto zastávkách lze využít také stojanů na kola, odpadkových košů a infotabulích s mapou a popisem dané lokality. Na trase leží 5 stravovacích zařízení, další jsou poté dostupné přímo ve městě Krnov. Možností ubytování není mnoho, jediné zařízení na trase leží v Opavě a jde o Parkhotel u fotbalového stadiónu. Další možnosti ubytování jsou pak až ve městě Krnov. Pro děti jsou během cesty k dispozici 3 dětská hřiště se skluzavkami, prolézačkami a jinými atrakcemi, největší z nich se nachází v opavských městských sadech. Mezi hlavní atraktivity na trase patří koupání u Vojenského splavu v městských sadech v Opavě nebo u blízkého Stříbrného jezera, kde je možnost občerstvit se v útulné restauraci s terasou. Na trase také leží zrekonstruovaný rodný dům hudebního skladatele Pavla Křížkovského v Holasovicích nebo ve stejné vesnici je možnost navštívit místní muzeum Slezský venkov, které nabízí přehlídku zemědělských nástrojů, techniky a jiných expozic. Další atraktivitou v blízkosti trasy jsou dvě rozhledny, z nichž jedna se nachází v obci Úvalno a druhá na kopci Cvilín v Krnově. Možnost koupání mají cykloturisté i v Krnově u Petrova rybníku, kde se na podzim koná tradiční výlov.

Popis trasy

Stojím připraven u výchozího bodu u restaurace „U Hasičárny“. Vyjíždím proti proudu řeky Opavy a držím se jejího levého břehu. Již po pár metrech mě čeká přejezd přes přechod po dosti rušné Pekařské ulici a stále pokračuji podél břehu. Cesta je zde nová, asfaltová, tudíž se kolem mě prohání běžci i in-line bruslaři. Dojíždím tedy opatrně k mostku přes potok směřující do řeky Opavy. Mostek je zbarven do modra a já se musím vydat přes něj. V tomto místě cesta vede i rovně po šotolině podél potoka dále, takže pozor, abyste hned na začátku nezabloudili, protože na mostek neukazuje žádná směrovka či cyklistická značka. Nicméně když se budete držet břehu řeky Opavy, určitě se neztratíte. Pokračuji tedy až k dalšímu mostu, který už je podstatně větší než ten předešlý a značka po pravé straně mi ukazuje, že bych měl odbočit doleva. Jedu tedy přes most na druhý břeh a hned za mostem odbočuji doprava opět podle značky. Tady máme na výběr, jestli pojedeme po místní komunikaci nebo zvolíme rovnoběžně vedoucí in-line stezku, každopádně musíme jet podél pravého břehu řeky Opavy. Já volím in-line stezku, jelikož vede nádhernou stromovou alejí. Pozor ale na velké množství in-line bruslařů, pejskařů a pěších, v těchto místech je stezka také dosti frekventovaná. V místech kde alej končí, pak sjíždím na místní komunikaci vedoucí k městskému fotbalovému stadionu a opouštím prozatím břeh řeky. U fotbalového stadionu pak najdeme první možnost občerstvit se, krom hotelu Parkhotel s restaurací je po levé straně také venkovní posezení s možností odpočinout si ve zdejším bufetu. Já ale podle značky jedu dále do parku kde po levé i pravé straně obdivuji krásná a především velká a pestrá dětská hřiště, která zde vyrostla v letošním roce. Pokud tedy potřebuje na cestách na chvíli zabavit své ratolesti, zde můžete zůstat i nějakou tu hodinku. Výhodou je zde i možnost využít veřejné WC, které najdete v útrobách fotbalového stadionu. Já se ale vracím na cestu, protože mě značení naviguje doprava a tuto značku si dobře pamatujte, jelikož je zde psáno – KRNOV 22, což značí 22 km do Krnova.  Později čtenář pochopí, proč se o této banální značce vůbec tak dalece zmiňuji. Pokračuji v jízdě nádherným opavským parkem až do doby, kdy přejíždím most přes městský náhon a dojíždím k dalšímu frekventovanému silničnímu tahu, který musím překonat po přechodu pro chodce a pokračovat v jízdě rovně. Pokud uslyšíte bujarý štěkot psů, buďte si jisti, že jedete správně, jelikož vlevo od vás je Městský útulek a vpravo cvičiště pro psy. Další značka mě navádí mírně doprava, kde přijíždím k dalšímu mostu přes řeku Opavu. Ještě před mostem se po pravé straně nachází první informační tabule, která znázorňuje trasu Slezské magistrály na mapě až do Krnova a také se dozvíte něco o městě Opava. Před mostem odbočuji doleva, kde na mě čeká nejprve velmi nepříjemný šedesátimetrový kamenitý úsek a dále navazuje již výborně upravená šotolinová cesta. Vpravo si nemůžete nevšimnout Vojenského splavu. Nicméně opět pokračuji podél pravého břehu řeky Opavy a šotolinová cesta mě vede až k fotbalovému hřišti místního týmu Palhanec. U hřiště pak stojí další cyklistická značka, která mě posílá rovně okolo hřiště dále po šotolinové cestě. Pro rodiny s dětmi je toto místo ideální na další přestávku, jelikož si všímám dostupného dětského hřiště se skluzavkou, pískovištěm a prolézačkami, je tady i mnoho laviček k odpočinku.  

Tady se také musím vrátit o pár řádků nahoru, kde jsem se zmiňoval o vzdálenosti do Krnova z městského parku, protože od něj jsem už ujel po stezce další necelé 2 km, nicméně na zdejším značení je nyní napsáno – KRNOV 23. Takže ve výsledku jsem ujel zhruba mínus jeden kilometr a vůbec netuším, kde udělali soudruzi chybu!

Po této úsměvné historce tedy pokračuji dále po šotolině, která se zanedlouho mění na asfaltovou cestu, a dojíždím do průmyslové zóny. U vlakového přejezdu pak po značce odbočuji doprava na dělený chodník, kde větší část je určena pro cyklisty, menší část pak pro chodce. Při průjezdu po této části stezky vidím vlevo známý potravinářský závod Opavia oděný do žlutých barev. Hned poté už vjíždím do Vávrovic, kde nejprve odbočuji mírně doprava po hlavní cestě. To už jsem sjel z cyklostezky na místní komunikaci, které se budu držet po celou dobu průjezdu Vávrovicemi. Cesta se pak stáčí doleva a po pravé straně vidím další restauraci, která se nazývá Sokolovna. Dále pokračuji rovně, míjím po pravé straně nejprve kapličku, za ní následuje fotbalové hřiště místního klubu, až dojíždím k památníku, který je určený pro všechny oběti světových válek. Dále pak se cesta kroutí doleva a následně doprava, kde mě už navádí cyklistická značka. V té chvíli opouštím Vávrovice a čeká mě zhruba kilometrový přejezd do Držkovic.

Pokud Vám vyjde dobře počasí a je relativně jasno bez nějakého oparu, máme velmi slušnou šanci, dohlédnout až na nejvyšší vrcholy Jeseníků, které jdou z těchto míst krásně vidět a proto se často tento přejezd mezi vesnicemi stává nezapomenutelným zážitkem. Já to štěstí opravdu měl a tak plný nových dojmů dojíždím do Držkovic. Návštěva této vesničky je opravdu velmi krátká, jelikož hned za první levotočivou zatáčkou tuto obec opouštím a opět si to svištím mezi poli. Za zmínku snad stojí jen malá kaple a možnost odpočinku na autobusové zastávce přímo v místech zatáčky.

Po dalším zhruba kilometrovém úseku nalézám druhou informační tabuli, pár stojanů na kola a odpadkový koš, ale bez nějaké možnosti posezení. Proto jen projíždím a značka mě vede doprava k zajímavému statku, kde se vesele pasou koně a nejde nevidět přímo do očí bijící americkou vlajku, která se vlní ve větru na stožáru. Před statkem uhýbám doleva a pak mě čeká další z dlouhých přejezdů, kde tentokráte stezka vede přímo kolem železničního tahu na Krnov. Naštěstí je stezka pod úrovní kolejí, navíc hluk zmírňuje hustý porost po mé levici a tak nerušeně šlapu do pedálů. Po cestě projedu přes malý dřevěný mostek a po dvou kilometrech se opět dostávám do civilizace. Konkrétně jedu přes vesnici Holasovice, kde nejprve zastavuji u krásné kamenné sochy sv. Floriána, patrona všech hasičů. Dále mě láká na návštěvu místní muzeum zemědělských nástrojů, techniky a jiných expozic, které se jmenuje Slezský venkov Holasovice podle stejnojmenného občanského sdružení. Poté dojíždím k místnímu kinu a vedle něj mě už vábí k návštěvě pohostinství „U Laryšů“. Hned posléze se zastavuji znovu, jelikož jsem dorazil k rodnému domu velmi známého hudebního skladatele a sbormistra Pavla Křížkovského. Tento dům stojí po pravé straně a jeho fasáda je opravdu nádherná. Můžete na ni vidět portrét této slavné osobnosti, památeční deska, jeho rodný dům v původní verzi, klášter Augustiánů v Brně a také obrazy dvou děvčat s nápisem: „Dievča dievča bude vojna bude“. V současné době je v tomto domě místní knihovna. Po pár dalších metrech odbočuji podle značky mírně doprava. V tomto místě jsou postaveny čtyři dřevěné zastřešené posezení se stojany na kola a také je k dispozici informační tabule. Posezení jdou skvěle umístěny pod stromy, takže i v horkých letních dnech se zde můžeme schovat do stínu. Pak pokračuji v jízdě a po dalších pár metrech sjíždím doleva podle značky na cyklostezku vedoucí do další vesnice. Zde se terén začíná trošku vlnit, ale není to nic, co by mohlo amatérského cyklistu překvapit.

Těsně před příjezdem do Skrochovic mě čeká asi „nejtěžší“ stoupání na trase. Má zhruba 120 metrů a po výšlapu se cesta stáčí kolem kostela se hřbitovem doprava. Pak projíždím pár křižovatek po místní komunikaci rovně, až dojedu před budovu Státního okresního archivu, který mám po pravé ruce. Před ním stojí další dětské hřiště s pískovištěm, skluzavkou a stojany na kola. Po dalších pár metrech jedu podle značky rovně směrem k nádraží. Cestou sjíždím mírný kopeček, který se stáčí doleva a už najíždím na šotolinu vedoucí k nádraží, nacházející se po levé straně. Dále stezka pokračuje doprava přes koleje, aby hned za dalších pár metrů odbočila doleva, a já dojíždím k železničnímu viaduktu. Tady si opravdu dejte velmi dobrý pozor na hlavu, jelikož výška podjezdu je podle značky jen 1,6 metrů. Zkusil jsem tedy udělat test, sesednul jsem z kola a šel pod viadukt. S mými 182 centimetry jsem se do podjezdu vlezl opravdu tak akorát, že jsem temenem hlavy lízal železnou konstrukci. Navíc je zde velmi nepříjemný kamenitý podklad, proto doporučuji z kola sesednout a raději projít těch 10 metrů pěšky. Za viaduktem jedu ještě malý kousek směrem k hlavní cestě. Po levé straně nalézám další možnost k občerstvení, stojí tam totiž hospůdka „U Čápů“, která má přímo u cyklostezky postavenou ceduli s pozvánkou k návštěvě. Cyklotrasa ale dále vede doprava přes most, kde jsem se v těchto místech dostal až k hlavní komunikaci vedoucí do Krnova. Za mostem podle značení odbočuji ihned doprava. Cestou také míjím další restauraci s názvem „U pustého mlýna“. Dále se pak cesta stáčí po místní komunikaci doleva a následně najíždím zase na šotolinu, po které pojedu podél rovnoběžně vedoucí hlavní cestě na Krnov. Cyklotrasa je velmi dobře značena a po příkazu další značky odbočuji doprava k dalšímu odpočinkovému místu. Tam nalezneme informační tabuli s mapou a s informacemi o obci Brumovice. Nechybí zde ani lavičky a stojany na kola. Poblíž je i malá kaple.

Od tohoto místa pak pokračuji přes železniční přejezd po ne moc kvalitní cestě k menší osadě u Brumovického mlýna, která ve mně vzbuzuje dojem, jako kdybych se právě ocitl na scéně filmu z amerického hororu. Projíždím mezi několika zdevastovanými staveními, kde zřejmě ztratili pojem o čase. Proto rychle prchám doleva na šotolinovou cestu mezi pole. Pak po dalším úseku cesty, kde si užívám čerstvého vzduchu, se cesta stáčí doleva. Vjíždím do sice úzké, za to opravdu krásné stromové aleje. Povrch se z šotoliny změnil na opravdu těžší kamenitou cestu, po které jedu asi 600 metrů. Následně se povrch mění opět na šotolinu a posléze asfaltovou cestu, protože přijíždím k další osadě jménem Branice, téměř na česko-polské hranici. Dojíždím k cestě směřující do Polska a „esíčkem“ tady pokračuji po cyklostezce dále na Krnov, který je podle značení vzdálen už jen 7 kilometrů. Následuje dlouhý úsek po asfaltové cyklostezce, kde přejedu dva dřevěné mosty a po zhruba 4 kilometrech dojíždím až k Petrovu rybníku. Hned na jeho počátku řeším dilema. Stezka vede po kamenité hrázy, která je obtížná přejet i za sucha. Jenže tady přes hráz cáká a teče voda z rybníka po kamenech proudem. Ten, kdo se rozhodne tento 50 metrový úsek přebrodit pěšky, musí být velmi šikovný nebo mít jen trošku toho štěstíčka, aby si nepřibalil nějaké to deci vody do bot na cestu. Já jsem se rozhodl pro druhou variantu a to přejet hráz na kole. Nevím, jestli to byl dobrý nebo špatný nápad, každopádně se moje obuv vodě nevyhnula, ale hráz jsem projel bez větších problémů. Toto ale určitě nedoporučuji méně zkušeným cyklistům a už vůbec ne dětem, určitě zvolte raději variantu jít vedle kola. Je to mnohem bezpečnější.       

Po menší adrenalinové vsuvce pokračuji podél břehu rybníka, vlevo se krásně tyčí rozhledna Cvilín a já dojíždím pomalu k poslednímu odpočinkovému místu na měřené trase. Je situováno hned vedle sádek, kde si můžete zakoupit nějakou tu rybu. Kromě informační tabule zaměřené na město Krnov a cyklotrasu číslo 55 je zde také větší množství stojanů na kola a čtyři zastřešená posezení ze dřeva. Když pokračuju dále, dojíždím k místu, kde se cesty rozbíhají doprava a doleva. Je zde sice značka, že jsme na cyklotrase 55, ale není zde úplně jasné, kam máme jet. Podle natočení značky z opačného směru jsem vydedukoval, že by to mělo být zřejmě doprava. Zkusil jsem tedy svoje štěstí a měl jsem pravdu. Za dalších 150 metrů jsem objevil poslední značku cyklostezky číslo 55, která mě navedla doleva. Poté už po místní komunikaci dojíždím do Krnova. Přejíždím železniční přejezd a dávám se doprava na hlavní cestě. Po hlavní jedu jen pár desítek metrů a vjíždím doprava na cyklostezku podél hlavní cesty. Projíždím krnovských sídlištěm, kde zastavuji až u cukrárny Oáza. Nacházím se u střediska, kde je mimo jiné i restaurace a kavárna Družba, pivnice, potraviny Hruška a mapa celého Krnova. V tomto místě moje cesta končí. Dále pak stezka vede do centra Krnova a dále.

Více najdete na jeho webu http://slezska-magistrala.webnode.cz

Informace o Slezské magistrále najdete také na webu http://slezskamagistrala.blogspot.cz